Již více než sto let je Eiffelova věž symbolem Paříže. Její neopakovatelná silueta je známá na celém světě. Lze ji také považovat za symbol průmyslového věku vůbec, za odvážnou ukázku, jak vysoké stavby dokáží lidé postavit, když disponují technickou zručností pozdního 19. století.
Byly vyvinuty nové stavební techniky a pokrok se urychlil. V různých zemích vznikly plány postavit budovy vysoké několik set metrů. Některé z těchto podniků se nezdařily, a řada lidí se domnívala, že takové plány nelze realizovat. Ale francouzský inženýr Gustave Eiffel pevně věřil v uskutečnitelnost takových projektů. Se svou společností naplánoval koncem roku 1884 věž vysokou asi 300 metrů. Na tomto projektu se směrodatně účastnil i Eiffelův hlavní plánovač Maurice Koechlin. V roce 1886 byla v Paříži uspořádána soutěž stavebních projektů pro pařížskou světovou výstavu v roce 1889. Tato výstava měla demonstrovat průmyslový pokrok. Organizační výbor oznámil, že mezi nabídkami je prý plán na železnou věž vysokou 1000 stop (304,8 metrů). Pravděpodobně tím byla myšlena Eiffelova stavba věže. Bylo předloženo přes sto plánů, a nakonec byla vybrána Eiffelova konstrukce. Věž měla být realizována za méně než dva roky.
Půdorys Eiffelovy věže sestává ze čtverce pokrývajícího areál o rozloze 1,6 hektaru. Věž s anténou je dnes vysoká 320,75 metrů, váží 8600 tun a říká se, že bylo použito 2,5 miliónu nýtů. 12 000 jednotlivých součástí bylo prefabrikováno podle precizních technických plánů. Tehdy nejvyšší věž na světě postavilo 250 mužů s neuvěřitelnou rychlostí.
Eiffel postavil řadu železničních mostů a byl známý schopností řešit technicky obtížné problémy. Jedině s nejvyšší přesností bylo možné postavit věž tak rychle. 16 pilířů, na nichž věž stojí (každou jednotlivou nohu základny tvoří čtyři), bylo opatřeno hydraulickým zdvihacím zařízením, aby to umožnilo přesně horizontálně zřídit první plošinu. Bylo potřeba jen málo úprav; bez tohoto zařízení by však nikdy nebylo možné věž dokončit.
Později byla na první plošině zřízena restaurace a během světové výstavy to byla hlavní jídelna. Na druhé plošině si zřídila kancelář ve výšce 116 metrů redakce listu Le Figaro.
Věž byla postavena za 26 měsíců a až do roku 1931, než byla vybudována v New Yorku Empire State Building, byla nejvyšší stavbou na světě. Během světové výstavy si ji prohlédly dva milióny lidí. Mohli použít výtah na první, druhou nebo třetí plošinu. Lze však také dojít na špičku věže pěšky po 1710 schodech. V roce 1964 byla Eiffelova věž prohlášena za historickou vzácnost. V současné době přiláká každoročně na tři milióny návštěvníků, kteří jsou fascinováni stejně jako generace předcházející.
Nejen ozdoba
Gustave Eiffel situoval na věž meteorologická zařízení, aby porovnal údaje s údaji získávanými na zemi. Používal ji i pro aerodynamické experimenty a u základny zkonstruoval větrný kanál. Ve věži se podnikaly průkopnické práce v rádiovém přenosu a byly tu první rozhlasové a televizní stanice.
Protesty
Když začala Eiffelova věž vyrůstat, zformovala se skupina spisovatelů a malířů, kteří podepsali protestní dopis proti stavbě věže, protože bude narušovat siluetu Paříže a bude urážkou jiných velkých staveb ve městě. Někteří z nich však dodatečně věž přece jen ocenili. O spisovateli Guy de Maupassantovi se však vypráví, že restauraci na Eiffelově věži navštěvoval tak často jen proto, že to bylo jediné místo v Paříži, odkud nemohl věž vidět. I později byly stavební práce ještě jednou pozdrženy, protože ti, co bydleli blízko, se obávali o své životy a svůj majetek. Jeden matematik totiž tvrdil, že se věž zřítí, než dosáhne výše 229 metrů. Eiffel, který už sám nesl převážnou část nákladů na projekty, nato prohlásil, že je ochoten pokračovat ve stavbě na vlastní riziko.
